Leden 2009

S postupem času..

29. ledna 2009 v 21:18 | Laura |  Diary
Tento clanek jsem nasla pri svem bezduchem brouzdani po i-netu. Velmi uzce souvisi s predchozim clankem...

Nám všem , kterým je mezi 20. až 55 lety...
Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít...
Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo.
Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu.
Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy.
Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví.
Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku.
Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili...
Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu.
Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji demontovali.
Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy .
Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat...
Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet.
Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!!
Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován.
Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my!
Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout.
Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík).
I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko.
Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů.
My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si...


Víte, co mi můžete?! Zamávat.. ;)

26. ledna 2009 v 18:05 | Laura |  Diary
.. to je heslem letosnich maturantu. Snad nikdy jsem na nasi skole neprozivala odchod maturantu jak letos. Je to urcite tim, ze mam v oktave segru a taky tim ze s nimi letos porzivam uplne vsechno. Stuzkovak, ples (serpovani, promenada). Tu tridu znam hrozne moc a dlouho.Ale az ted mi to doslo, ze oni proste odejdou a uz nikdy nebudou na stredni, uz miri na vysokou a potom budou budovat svou ohromnou karieru, zamilují se a založí rodinu, budou chodit s dětmi do školy a budou plakat az jim deti odejdou na vejsku a oni zustanou doma a muzou se venovat maximalne vysivani, zahrade a neprilis dlouhymy prochazkami, aby je nerozbolaveli klouby. Pak prijdou vnoucata a i ta jednou dospeji a... Co je vlastne dal? Tohle vsechno si kazdy (nebo alespon drtiva vetsina) prozije. Je to takovy nacrtnuty plan, jak mame zit. A uvedomili jste si, ze vsechno je jenom jednou? Ze uz nikdy nezazijete detskou radsot z hromady darku pod stromeckem a nebudete zvedave pokukovat po mistnosti, jestli nenajdete nejakou Jeziskovu stopu. Ze uz nebudu behat po chodniku se svihadlem a kridama a ze uz nebudu vymyslet nejruznejsi jmena a partnery pro svoji milovanou panenku?
A pak az vsechno prozijeme, co bude? Bude neco??


Znovu Twilight *IN LOVE*

15. ledna 2009 v 15:36 | Laura |  Diary
Jsem hrozna, na blog vubec nepisu, ja totiz ani nemam co. Nedeje se nic a ja proste mam zasejc jednou obdobi "without inspiration". Ale moje laska k Twilight trva a zalozila jsem webovky, uz teda dyl, ale chtela jsem je zverejnit, az tam neco bude, takze, pokud mate zajem, kouknite !!;)



Co bylo vcera.. (ze by??)

11. ledna 2009 v 11:58 | Laura |  Diary
Vcera (ani nevim jak se jim to povedlo) me zas holky vytahli do hospody. Posledni dobou se mi vubec nikam nechtelo a soboty vecer jsem travila vetsinou doma. Ale vcera jsem fakt dostala chut nekam zajit. Tak jsme sli sednout na s-club (mensi hospudka, kde se nekouri!!! takze ze me neni doma citit hospoda :D). Sla jsem s holkama a potkali jsme tam meho nej kamose a jeste par dalsich kluku. Mezi nima se objevil pomerne sympatickej kluk, a kdyby byla prilezitost, mozna by i neco bylo, teda vlastne skoro neco bylo, ale prisel tam blbej cisnik :-/. Ale zase jsem se dozvedela, ze tohle zkousi na kazdou. Ja mam proste fakt smulu. To se mi vsichni normalni, hezci a vtipni vyhybaji obloukem??? :-O


Rekapitulace 08 a vidiny 09 :)

3. ledna 2009 v 17:57 | Laura |  Diary
Rok 2008 byl urcite v mnohem velmi zasadni a plny zmen. V lednu k nam do tridy prisla Eliska - moje nejlepsi kamoska. Jasne, prosli jsme si nekolika krizemi, ale kdo ne? Kazdopadne to byla ona, kdo me vtahl do toho "oblibenejsiho" kolektivu, nez v jakem jsem doposud byla. Ok, ok - drive jsem byla totalni outsider. A pak brezen - velka akce (ou je). Tam jsem se potkala s Misakem - o tom jsem si myslela, ze jsem do nej zamilovana. Ale nebyla. No jo, duben, oslava 14-tin se vydarila. Kveten se stal taky zlomovym mesicem - konaly se talentove zkousky na tanecni obor. A pokud byl kveten zlomovy, cerven byl jeste zlomovejsi - presne 23.6. jsem se dozvedela, ze me prijali. Proste krasa!! :) Prazdniny byly bombasticky. Zabavy, akce, zabavy, akce... O prazdninach jsem dostala prvni pusu a chodila s nejvetsim magorem pod sluncem. Coz souvisi s tim, ze jsem dala prvni (a velmi dramaticky) kopacky!! :D V zari jsem zacala chodit do vysneneho a vytouzeneho baletu *nadseni*. Rijen a listopad - mesice totalni krize s Eliskou. Bylo to fakt zly. Ale prekonali jsme to. V listopadu jsem take mela prvni tanecni vystoupeni a sklidili jsme uspech. :) Prosinec - melancholie z konce roku. Zakladani noveho blogu a uzasny pocit svobody. Zamilovala jsem se do Twilight.
_______________________________________________________________________
Za rokem 2008 jsem udelala caru (sice ne moc tlustou, ale je tam :D) a do noveho roku chci vstoupit s cistym stitem. Zadne zvlastni vyhlidky nemam, uz jsem si splnila vsechno, co jsem si prala. Ale mohla by se objevit nejaky sprizneny dusak. :)


Silvestr aneb rok se s rokem zase sesel..

1. ledna 2009 v 22:50 Diary
Hmm, co k tomu dodat. Letos poprve jsem jela travit Silvestra mimo domov. Byla jsem u sve nejlepsi kamaradky Elisky, byl tam jeste kamos, jeji kluk a jeste jedna skvela kamoska Adelka. No, celkem jsme si to uzili, az na to, ze nam chtel jeden chlapek na akci skoro dat do drzky, ale dobry. Ustali jsme to se cti. :) Nasledoval pulnocni pripitek s celou kamaradcinou obrovskou rodinou (a mimochodem ty bublinky byly nechutny :D). A do 4 do rana jsme kecali o blbostech. Klasika!! Nejvice jsem se tam bavila s Adelkou, protoze jsme obe meli neodbytnej pocit ze tam Elisce a jejimu priteli paradne krenime. Tak jsme se vzdycky nekam zdekovali a kecali jsme sami. A chudak kamos tam byl lichej a "povidal" si s mp3. :)
A konecne jsem nasla spriznenou dusi, Adelka taky baleti!! Takze uz se nesmali jenom me samotne, ale mohli jsme jim to pekne natrit. Ve dvou se to proste lepe tahne!!

Tento obrazek spojuje to co mam nejradeji - hru na klavir a tanec. :)