S postupem času..

29. ledna 2009 v 21:18 | Laura |  Diary
Tento clanek jsem nasla pri svem bezduchem brouzdani po i-netu. Velmi uzce souvisi s predchozim clankem...

Nám všem , kterým je mezi 20. až 55 lety...
Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít...
Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo.
Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu.
Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy.
Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví.
Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku.
Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili...
Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu.
Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji demontovali.
Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy .
Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat...
Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet.
Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!!
Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován.
Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my!
Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout.
Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík).
I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko.
Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů.
My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dark Butterfly Dark Butterfly | Web | 30. ledna 2009 v 12:39 | Reagovat

opravdu to nutí k zamyšlení.... vždyť podívejme se kolem sebe - bez techniky a vymožeností už bychom nemohli existovat - a přitom to dřív šlo... jsme strašně zhejčkaný dobou, ve které žijem a proto nic nevydržíme.. jak si má člověk vytvořit odolnost vůči nemocem, když žijeme v tak sterilních prostředích - a jako ochrana nám pak zbude jenom předražené očkování? Hnus. A jak se chováme sami mezi sebou? Jak trávíme náš krátký, vymezený čas? Kino, televize, hry a internet - na nic jiného bohužel už nemáme čas... Kam to vlastně spějem?

2 Mar-yeah Mar-yeah | Web | 30. ledna 2009 v 15:56 | Reagovat

Všechno se mění nic není tak jako kdysi a docela mě děsí pomyšlení (teoreticky) jak dopadnou moje děti? :D Já vyrostla venku, počítačovej maniak by bráška a ono na windows devadesátpěce toho moc neebylo Ale kdo víc bude možný az těch +/- deset let :D Myslím že emigruju do minulosti :D

3 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 1. února 2009 v 19:50 | Reagovat

jak napsala mar-yeah... všechno se mění... já sama vidím, že se poslední dobou měním přímo neskutečnou rychlostí... takže... kdo ví, jak to jednou všechno bude?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama